Maycee Barber, která má přezdívku Budoucnost, na začátku své kariéry ligy mistrů vyhlašovala, že překoná rekord Jona Jonese a stane se nejmladší UFC šampionkou. K tomu měla sice skvěle nakročeno, ale pak přišly dvě prohry a zranění, které celý proces hodně zpomalily. Nyní má zase Barber na svém kontě 6 výher v řadě, takže je hodně blízko titulu, ale bohužel se znovu objevily zdravotní problémy a to sakra vážné.
Vážně? Hladový Ankalaev má špatnou zprávu pro dominantního šampiona Pereiru
„V rámci přípravy a všeho kolem vystavujeme svá těla extrémní zátěži, což si pak čas od času vybere svou daň,“ řekla Barber, který byla hospitalizovaná několik dní poté, co porazila Katlyn Cerminara na turnaji UFC 299. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu devět dní v nemocnici a budu mít strach z toho, že umřu.
Skončila jsem… na kyslíku, s monitorovaným krevním tlakem a se vším, co bylo neustále monitorováno, a byla jsem napíchnutá na spoustu různých jehel. Ale nakonec vlastně nemáme definitivní odpověď na to, co to bylo. Od chvíle, kdy jsem se dostala do nemocnice, mi začali dávat antibiotika a dělali testy, aby zjistili, co mi je. To jsme se však nikdy pořádně nedozvěděli. Bylo hned několik teorií, ale žádná se úplně nepotvrdila. Ale antibiotika, která teď beru, pomalu zabírají. Takže doufám, že to prostě zmizí a už se to nevrátí, protože jsem opravdu měla obavy, že to nedám.
Postupovalo to totiž tak rychle, že jsem nakonec jela na pohotovost, kde mi udělali testy, snažili se na to přijít a nemohli na to přijít, a pak mě chtěli ještě ten večer poslat domů. Pořád jsem měla dost vysokou horečku. Šla jsem domů, vyspala se a další den měla pořád horečku. Přivezli mě tedy zpátky na pohotovost a začali dělat další testy a pak to přešlo v devítidenní léčbu: ‚Myslíme si, že je to sepse. Myslíme si, že je to stafylokok, myslíme si, že je to MRSA, myslíme si, že je to krevní sraženina.´ Nakonec si však ničím nebyli úplně jistí.
Antibiotika, která jsem dostávala, jsou určena pro těžké kožní zákroky. Jednou z věcí, kterou cítím, že se měla stát mnohem dříve, bylo to, že lékaři, kteří na mně pracovali, neměli odpovědi. Takže pak museli přivést infekčního lékaře z jiné nemocnice. To byl člověk, který nám začal dávat alespoň nějaké odpovědi.“