Veterán Jim Miller, který má na kontě zápasy na turnajích UFC 100, 200 i 300, se pochlubil, jaká zranění si odnesl z poslední bitvy.

Kategorie

Turnaj UFC 300 nabídl i jeden hodně speciální zápas. Proti Greenovi se totiž postavil veterán Jim Miller, který startoval na turnaji UFC 100, UFC 200 a nyní i UFC 300, což je neuvěřitelný úspěch, když si vezmeme, kolik let oba turnaje dělí. Miller se však navzdory věku stále drží mezi elitou a postupně láme a nastavuje nové rekordy. S Greenem to však úplně nevyšlo. Miller byl totiž zle bit.

V prvním kole to ještě vypadalo na vyrovnaný zápas, ale Bobby Green se poté rozjel naplno a v podstatě Millera k ničemu nepustil. Naopak ho doslova rozstřílel, takže byla podlaha celá od krve, což však Miller v podstatě avizoval už před zápasem. Zkušený borec následně prozradil, že si hned v prvním kole zlomil ruku a následně i prst. Tržná rána, kterou mu Green otevřel po okem, si navíc vyžádala 23 stehů. Miller byl doslova k nepoznání, ale kromě těchto zranění by měl být v pořádku, takže se dá očekávat, že ho výhledově v boji ještě uvidíme.

Miller v minulosti bojoval se zákeřnou nemocí

"S boreliózou, se kterou jsem bojoval, je bohužel spojen i mozkový plak, který se chová přesně jako Alzheimerova choroba," rozpovídal se veterán Miller o boji s boreliózou a následky, které mu tato nemoc přinesla. "Jsou chvíle, kdy se bavíme se ženou a já vůbec nevím, o čem mluví. Období od roku 2015 do začátku 2017 je pryč. Nic tam není, jen tma.

Ale pak si klidně bez problémů vzpomenu na věci z let 2010, 2008, 2006. Můžeme jít až daleko do minulosti. Kolem toho roku 2015 je tam však takový temná mrak. Bylo to šílené období. Tehdy bylo extrémně těžké jakkoliv trénovat, protože jsem nebyl sám sebou.

Naučil jsem se, jak se chránit a vybírat si dny. Když jsem se cítil dobře, tak jsem se do toho opřel, ale když jsem věděl, že nejsem ve své kůži, tak jsem polevil a zaměřil jsem se třeba více na techniku nebo jiné věci. Prioritou bylo, abych se zbytečně nezranil. To, že jsem si tuhle schopnost osvojil kvůli nemoci, mi pomáhá i teď, kdy jsem starší a musím více poslouchat své tělo. Jsem opravdu stará lehká váha. Nikdy jsem neplánoval, že budu zápasit až do 40 let.

Když jsem začal bojovat, tak neexistovaly žádné čtyřicetileté lehké váhy. Říkal jsem si tedy, že mám tak čas do 34 let a pak konec. Měl jsem však velké štěstí a také musím poděkovat své genetice. Navíc dělám v tréninku správná rozhodnutí, což mi dost prodlužuje kariéru."