Odvážná bojovnice Veronika Smolková přiznala náročný boj s PPP
12/07/2026 04:37 Od Pavel Bartos
Kategorie
Veronika Smolková je hodně bezprostřední bojovnice, která v minulosti hned několikrát mluvila o tom, jak náročné je pro ženy dělat váhu, protože v jejich případe hrají roli i hormony, cyklus a další aspekty, které muži neřeší. Nyní však Veronika zašla ještě dál a v hodně otevřené zpovědi se rozpovídala na citlivé téma, za což jí patří velký obdiv. Nejen za to, jak se otevřela, ale hlavně za to, jak bojuje a snaží se být motivací pro ostatní.
"Před dvěma lety by mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu bojovat s PPP. Vždycky jsem si myslela, že nejtěžší boje se vedou v kleci. A pak přišel boj, který nikdo neviděl. Do bulimie jsem padla mnohem snadněji, než bych si kdy dokázala představit. Dlouho mě ovládala. A upřímně? Někdy se ještě ozve. Ale dnes už vím, že jsem člověk, který se každý den rozhoduje bojovat.
Velmi dlouho jsem se styděla. Ptala jsem se sama sebe: „Proč zrovna já?“ Vždyť jsem profesionální sportovkyně. Bojuji v kleci před tisíci lidmi, ale doma jsem prohrávala boj sama se sebou. Největším vítězstvím není předstírat, že je všechno v pořádku. Největším vítězstvím je přiznat si, že máš problém, a rozhodnout se ho řešit.
Včera jsem poprvé pocítila skutečný pokrok. Snědla jsem mnohem víc, než jsem měla v plánu. Rozplakala jsem se. V hlavě se okamžitě ozvaly hlasy, které mi říkaly, že to ze sebe musím dostat ven. Že přece nemůžu usnout s plným břichem. A právě v tu chvíli přišlo moje největší vítězství. Místo toho, abych udělala to, co po mně chtěla moje nemoc, jsem se rozhodla jít za člověkem, který je se mnou na táboře. Svěřila jsem se mu a prostě jsem se v jeho náruči vyplakala. Nesmírně se mi ulevilo. Tento příspěvek píšu se slzami v očích. Ne proto, že bych byla slabá. Ale proto, že jsem na sebe po velmi dlouhé době upřímně pyšná. Jsem hrdá na to, že jsem včerejší boj vyhrála.
Nevím, co přinese zítřek. Nevím, kolik takových večerů mě ještě čeká. Ale vím, že včerejšek mi ukázal, že to jde. Že ten hlas v mé hlavě nemusí vždycky zvítězit. Pokud tohle čte někdo, kdo bojuje s poruchou příjmu potravy nebo se svou vlastní hlavou, chci, aby věděl jednu věc: Nejsi v tom sám. A není hanba požádat o pomoc. Hanba je nechat se nemocí přesvědčit, že si na všechno musíš stačit sám.
Tento boj vyhraju. Možná ne dnes, možná ne zítra. Ale nevzdám se. Stejně jako bojuji v kleci, budu bojovat i za sebe. A jednoho dne vyhraju," poslala Veronika silný vzkaz.