Neměli jsme ani co jíst! Bojovník RFA otevřeně popsal drsné dětství
21/09/2026 16:45 Od Radim Krajl
Kategorie
Dnes patří mezi známé tváře organizace RFA a před sebou má další zápas. Cesta Mareka Neštráka k bojovým sportům však rozhodně nebyla jednoduchá. Slovenský bojovník otevřeně promluvil o velmi těžkém dětství, během kterého vyrůstal bez otce a jeho rodina se potýkala i s existenčními problémy. Klíčovou osobou pro něj byla maminka Martina, která podle jeho slov někdy pracovala hned ve čtyřech zaměstnáních.
Neštrák vyrůstal bez otce a rodina na tom nebyla dobře ani po finanční stránce. Jak sám přiznal, někdy chyběly i naprosto základní věci. „Když jsem byl malý, mnohokrát se nám stalo, že jsme neměli co jíst,“ zavzpomínal Neštrák.
Největší oporou mu byla maminka Martina, která se snažila rodinu zabezpečit prakticky za každou cenu. Neštrák dodnes vzpomíná na to, kolik práce musela zvládat. „Moje maminka mi ukázala, že se člověk nikdy nesmí vzdávat. I když měla čtyři práce, do kterých jsem chodil s ní, když mě neměla kam dát, spal jsem na dřevěné lavičce v restauraci,“ popsal.
Absence otce pro něj přesto byla především v dětství velmi těžká. Neštrák přiznal, že dlouho přemýšlel nad tím, proč o něj jeho otec nejevil zájem. „Když jsem byl menší, hodně jsem to vnímal. Každý kluk chce mít otcovskou ruku a nějaký otcovský vzor. Do určitého věku jsem si říkal, proč se to stalo. Je normální, že se dva lidé rozejdou, ale nikdy bys neměl zanevřít na své dítě. Ono za to nemůže,“ vysvětlil.
Právě během náročného období si vytvořil mimořádně silný vztah se svou matkou. Oba se podle něj vzájemně podporovali nejen v osobním životě, ale později také během jeho sportovní kariéry. „Moje maminka mi vždycky byla oporou, ať už v soukromém životě, nebo ve sportu. Byli jsme jeden pro druhého a podporovali jsme se,“ pokračoval.
Postupem času se změnil také jeho pohled na otce. Přestože ho v nejdůležitějších letech života postrádal, dnes tvrdí, že v sobě nenosí takovou zášť, aby mu nedokázal odpustit.
„Časem jsem pochopil, že táta nemá zájem. Dostal jsem se do fáze, kdy bych mu klidně odpustil, kdyby mi teď zavolal. Tátou bych ho už ale nikdy nenazval, protože když jsem ho nejvíc potřeboval, tehdy měl ukázat, že je chlap. S mámou jsem se naučil, že chlap musím být já,“ řekl Neštrák.