Manažer prozrazuje, jak se změnila Procházkova hodnota po prohře. MMA Shorties - Každodenní informační zpravodajství ze světa MMA.

Kategorie

MMA je hodně přísný svět, kterému je velice těžké se zavděčit. Bojovníci a bojovnice jsou totiž často krátkozrace vnímáni podle posledního zápasu a výkonu. Dařilo se? Skvělé. Přišla prohra? To už tak dobré není, protože s tou se pojí kritika, pochyby a další negativní reakce. Jiří Procházka však ničemu z toho nedovolil, aby na něm ulpělo. Naopak si z prohry vzal cennou lekci a motor do dalšího boje. Navíc ani jeho hodnota nebyla prohrou nijak extra poznamenaná.

"Mám pocit, že lidi vnímají Jiřího jako personu, než že by tam byl nějaký šílený propad v tom, že prohrál. Mám skoro pocit, že se nám to spíš podařilo posílit. Všechno špatné je pro něco dobré. Tento sport, který není sport, ale spíše umění, stavíme jako nástroj. Z marketingového a PR hlediska je to o tom, že stavíme Jiřího personu, což znamená, že budujeme dlouholetou vizi. Je to o tom, abychom dostali jeho postavení v tom, co má rád a dokáže dělat. To znamená lídrovství či motivátorství v makání a přístupu k životu.

Tohle se nám celkem daří. Co člověk vnímá a sleduje na zpětných vazbách, tak to tak je. Sport to ve finále tolik neovlivňuje. Prioritní cíl byl ten, aby Jiří měl personu, která dokáže strhnout dav ideálně k něčemu dobrému a víc to budovat. Sportovní výkon v bojovém umění je k tomu nástroj," prozradil manažer a PR specialista Matěj Kretík pro Sport.cz, že se Jiřího hodnota po prohře vlastně moc nezměnila a možná dokonce vzrostla.

Právě Kretík by chtěl Procházkovi dopomoci k tomu, aby byl nejlépe vydělávajícím sportovcem v ČR, k čemuž však vede hodně dlouhá cesta, "V komentářích mi to vždycky někdo omlátí o hlavu, protože si myslí, že jsem magor, co je na prachy. Když jsme ale začali stavět Jiřího, tak lidi musí pochopit, že v té době nebyl ani šampionem Rizinu, což znamená, že tenhle cíl byl tak strašně daleko, dá se říct až nerealistický, že tím, jak svůj výkon posouval a jaké dělal zápasy, tak lidem začalo docházet, že to myslíme vážně.

Myslíme to tak od začátku, ale je to takové to: Chci tohle auto nebo tolik peněz. V tu chvíli, kdy si to člověk říká, sám v sobě ví, že to nejde. Pro nás to byla motivace udělat co nejlépe práci kolem toho. Nebylo to vůbec o finančním ohodnocení, navíc je to takové plovoucí, protože je to každý rok jinak. Není to o penězích, ale o jakési kolonce v časopisu Forbes, který se tím zabývá."