Vémola: Stále se nemůžeme přiblížit fotbalistům nebo hokejistům, kteří vydělávají desetkrát tolik a nemyslím si, že trénují tvrději. V Česku a na Slovensku, si myslím, je možná pět zápasníků, kteří se živí jen tímto sportem. V každém fotbalovém klubu je třicet kluků, kteří se svým příjmem dobře uživí. Takže lidi už říkají, že v MMA jsou velké peníze, ale nemyslím si, že je to úplně tam, kde by ten sport mohl nebo měl být.

Neruda: Souhlasím s tebou. Ale myslím si, že když z toho uděláme opravdu populární a celonárodní záležitost, tak teprve pak tam ty peníze budou a teprve pak se najdou peníze, aby se to dalo ještě lépe zaplatit. Protože někdy nás lidé kritizují, že málo platíme, ale každý, kdo se do toho podívá, tak ví, že platíme nejlépe v celé Evropě, z těch evropských organizací. Spolu s KSW, abych jim to nevyčítal, ti platí také dobře. Jsou to adekvátní peníze, které dávají smysl. Máme rozpočet na bojovníky, produkci, televizní tvorbu... Kdybychom plošně zvedli platy bojovníkům o 20 %, tam by to nevycházelo. Nerostli bychom. Nešlo by to, ale snažíme se platit tak dobře, jak to jen jde. Je vlastně šílené, jak populární ten sport je, ale když se to srovná s platy fotbalistů a nebo boxerů, tak si člověk říká, že to není možné. 

Vémola: Lidé považují za celebrity a za ty, kteří hodně vydělávají. Ale neuvědomují si, že nás, kteří se tím živíme, v Česku opravdu moc není.

Neruda: Myslím, že je to víc než pět lidí, ale je to hlavně díky sponzorům, což je skvělé, že jsou různí drobní sponzoři, kteří umí těm bojovníkům pomoci.

Vémola: Počkej, tak pojďme jmenovat. Jsem to já, je to Jirka Procházka, Patrik Kincl, David Kozma. Michal Martínek, i když ten taky dělá na dveřích a tak dále, tak ten je pátý. Taky Mach Muradov, i když to je Uzbek s českým srdcem, takže nás je pět a půl. Kde budeme hledat toho šestého? Nevím, jestli se tím teď Peňáz živí.

Neruda: Myslím si, že ano. A pak jsou určitě další, kteří jsou hlavně kvůli těm malým sponzorům, které má myslím skoro každý.

Vémola: Jistě, ale těžko se ti hledají ta jména, abychom jmenovali deset.

Neruda: Já se snažím najít někoho takového jakoby odskočeného, kdo by se hodil k té jmenované partii. Ale zrovna teď mě asi nikdo nenapadne ani ve spěchu. Kdybych měl před sebou žebříček, tak by mi někdo došel.