Součástí turnaje UFC 303, na kterém Jiří Procházka neúspěšně bojoval o titul, byl i souboj Smith vs Dolidze, který měl původně podobu duelu Hill vs Rountree. Postupně jsme však přišli o Rountreeho, Ulberga a Hilla, takže jsme dostali souboj, který nedoručil moc atraktivní podívanou, ale možná byl klíčový v kontextu kariéry veterána Smitha.
Nadlidská síla? Jiří Procházka hodnotí, jak velkou sílu má Pereira v úderech
„V tom souboji byl skoro okamžik, kdy jsem si říkal: ‚Co tady sakra dělám?‘“ přiznal Smith v podcastu s Bispingem. „Ani ne tak já, ale proč jsem vůbec v téhle pozici? Přišel jsem sem zaskočit za Jamahala v zápase, který se mi opravdu líbil a který jsem dobře znal, protože jsem s Jamahalem trénoval a pomáhal mu.
Takže jsem se necítil nijak nově, ale pak je to najednou Dolidze, ke kterému mám velký respekt. Dolidzeho jsem si velmi vážil už dlouho. Je to pro mě stylová noční můra. Je to nižší, zavalitý grappler s dobrým úderem. Tihle kluci byli vždycky mým kryptonitem.
Co se týče kariéry, nevím. Možná to byl hřebíček do rakve mých ambicí na zisk titulu. Miluju boj. Problém, na který narážím v psychice, je, že když to nedělám proto, abych získal titul, nestojí mě to víc, než za co to stojí? To je křižovatka, na které se nacházím. Je to čas, který trávím mimo rodinu, a to je čím dál těžší.“
Smith tedy přemítá, zda má cenu dále bojovat, když už před ním není vidina titulu. Paradoxní je, že Smith mohl titul získat a stát se tak prvním „skutečným“ přemožitelem Jona Jonese. Bones sice vzájemný souboj naprosto ovládl, ale v jednom z kol trefil nedovolené koleno, po kterém Smith zůstal hodně otřesený. Pokud by potvrdil, že nemůže pokračovat, tak by byl Jones nejspíš diskvalifikován a titul by tak připadl Smithovi. To však Anthony nedopustil a nakonec se ctí prohrál. Bylo to však asi nejblíže, co se kdy k titulu dostal.
